Zikmund Winter

Narodil se v rodině zvoníka na  Starém Městě  v  Praze . Vystudoval zde Akademické gymnázium, po němž se rozhodl stát se  knězem  a začal studovat  teologii  pod záštitou  rytířského  řádu  Křižovníků s červenou hvězdou . Po roce studií toho však zanechal a začal studovat historii na Filozofické fakultě. Navštěvoval mj. přednášky  V. V. Tomka ,  J. Kalouska ,  A. Gindelyho  a  J. Emlera , u kterého si přivydělával v archivu jako kopista a zdokonalil se tak v  paleografii . Po absolvování studia nastoupil  1. října   1873  na své první učitelské místo na reálku v  Pardubicích , kde jako jednoroční  suplent  vyučoval dějepis, zeměpis, češtinu, němčinu a  logiku . Na závěr pardubické suplentury složil státní zkoušku a dosáhl tak učitelské způsobilosti. Od 1.října roku  1874  učil na reálce v  Rakovníku . Roku  1884  odešel vyučovat do  Prahy  na akademické gymnázium. Osudem se mu stal rakovnický  archiv . Zasvětil ho do minulého života nevelkého venkovského města, podporoval a rozvíjel jeho zájem o poznávání všednodennosti i toho, jak lidé v minulosti bydleli, jak se odívali, vzdělávali, cestovali, čím se živili, jak se bavili, oč se soudili. Nejcennější fondy rakovnického archivu jsou ze 16. a 17. století – to je také doba, jež si Winter oblíbil. Prašné prostředí archivů vyvolalo u spisovatele krční nemoc, která mu později až bránila v pramenném studiu. V generačním sporu koncem 19. století se přiřazoval k  Vrchlickému  a  Jiráskovi  (s  Jiráskem ,  Raisem  a M. A. Šimáčkem sedal v redakci časopisu  Zvon ). Pojetím dějin a člověka v nich, způsobem práce s archivním materiálem a s jazykem stál ovšem jinde než jeho přítel  A. Jirásek  – blíže mladým moderním snahám. Stával ovšem ve stínu populárnějšího  Jiráska . K vydání svých prvních spisů byl vybídnut až těsně před smrtí.