Otakar Batlička

Narodil se jako syn úředníka z pražských plynáren. Brzy v dětství mu zemřela matka a otec na něj pravděpodobně neměl příliš času. Jako kluk měl Batlička každopádně jeden problém za druhým. Neměl smysl pro disciplínu a často se bouřil. Poctivým srovnáváním dobových dokumentů však bylo doloženo, že není však pravdou, že by Otakar Batlička ještě někdy před plnoletostí utekl na několik let do světa, jak se o něm traduje. Cestu do zahraničí ve skutečnosti podnikl až v dospělosti.

Navzdory legendám se po návratu z cest po světě rychle dostal do svízelné životní situace. Neměl maturitu a těžko hledal práci. Zkoušel různá zaměstnání , nabízel se tajné policii, pojišťoval psy , nakonec si otevřel vlastní soukromou školu boxu , kde byl instruktorem . Údajně získal vavříny ve střelbě , závodil na motorce . Na jedné výstavě v Nuslích se později seznámil s radiotelegrafií . Znovu tak začal cestovat, tentokrát jen éterem na vlnách, ale za to po celé planetě. Mezi smyšlenky patří, že by se spojil s Nobileho vzducholodí (v době jejího letu se radioamatérství ještě něvěnoval) a podobné velikášské kousky, které opět zmiňují batličkovské legendy. Batlička pracoval jako obyčejný řidič pražské tramvaje a pomalu se z něj stával usedlý pán.Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století se Batlička stal prvně výrazně populární mezi českou mládeží a to díky psaní dobrodružných povídek, které mu vycházely v časopise Mladý hlasatel , vydávaným koncernem Melantrich .

V období nacistické okupace se Batlička jako radiotelegrafista zapojil do činnosti ilegální skupiny Obrana národa - Východ, konkrétně na spojení s Moskvou . Na podzim roku 1941 došlo k odhalení a zatčení jejích členů. Byl vyslýchán a poté vězněn na Pankrácii , v Terezíně , a poté jej čekal už koncentrační tábor Mauthausen . Podle oficiálních záznamů Batlička zemřel v roce 1942. Podle svědectví tehdejších vězňů a poválečných vyšetřování o činnosti v táboře se předpokládá, že jako ostatní vězňové zemřel benzinovou injekcí do srdce , rukou nacistického lékaře Eduarda Krebsbacha nebo některého z jeho pomocníků některé zdroje uvádí i zastřelení.

Existuje samozřejmě i legendární, značně nabubřelá a opět ničím nedoložená verze, podle níž Batlička realizoval úspěšný útěk z Mauthausenu. Následně se však střetl omylem s pancéřovou divizí SS a byl zastřelen na útěku. Vzhledem ke všem souvislostem lze tuto verzi samozřejmě považovat za hoax . O podobném incidentu se v dokumentech koncentračního tábora nikde nenašla žádná zmínka a přeživší vězňové, kteří znali skutečné podmínky tábora, považovali tento příběh za nesmysl.

Jako téměř zapomenutého autora objevil Batličku pro socialistickou veřejnost v polovině šedesátých let 20. století Petr Sadecký , který se od mládí zajímal o kresby Konečného , Buriana a dalších tradičních ilustrátorů dobrodružných knih. To Sadeckého také přivedlo k zájmu o dílo Jaroslava Foglara , které v polovině šedesátých let pomáhal znovu propagovat. Následně Sadecký svůj zájem nasměroval na již téměř zapomenutého Batličku. Po domluvě s vdovou po Batličkovi sehnal vhodného editora, který původní povídky z přelomu třicátých a čtyřicátých let přepracoval. Výsledkem byla kniha Na vlně 57 metrů a po jejím úspěchu následovaly další. Ukázalo se, že Batličkovy knihy vlastně ani nejsou nijak odlišné od ostatních státem tolerovaných indiánek. Některé Batličkovy tituly díky tomu mohly vyjít i v době pozdější normalizace .

Vedle jednoznačného přínosu zanechal kontroverzní Sadecký i na Batličkově osobě svůj neblahý stín. Aby totiž zvýšil zájem veřejnosti o pozapomenutého autora, vytvořil okolo Batličkova mládí obrovskou legendu, složenou z údajných dobrodružství samotného Batličky. Dodnes se dokonce v některých ohledech nepodařilo úplně přesně odhalit, co vše je v Batličkově posmrtném životopise mýtus a co je pravda. Sadecký totiž svými mystifikacemi o Batličkově dobrodružném mládí hojně zásobil dobová periodika a propašoval je i do záložek a doslovů knih s Batličkovými povídkami.

Ukázkovým příkladem rozšířenosti těchto mystifikací je i vážně míněné přetištění některých z nich v prestižní vědecké revue Vesmír. Existenci přinejmenším některých dávno překonaných legend z marketingových důvodů podporuje i vydavatel nového knižního vydání Batličkových povídek.

Jeho povídky byly také zpracovány jako dramatizace Českého rozhlasu Praha v rámci pořadů Rádio na polštář a Domino, namluvil je Stanislav Oubram a pro rozhlas upravil Eduard Kára.

Za odbojovou činnost byl roku 1946 vyznamenán válečným křížem "in memoriam" tehdejším ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou . Jeho pamětní deska je umístěna v Čiklově ulici na domě číslo 7 v nuselském údolí v Praze .