Magdalena Dobromila Rettigová

Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce, Františka Artmanna (+1792), purkrabího na panství Všeradice u Hořovic, a smrt sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalénou odstěhovala nejprve do Plzně . Magdaléna odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kaunice , vedl Magdalénu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Matka ji sama také vyučovala německy , teprve v 10 letech ji poslala do školy. Další stěhování čekalo Magdalénu k tetě do Prahy . Zde se musela již od starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí.

Do svých 18 let Magdaléna žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení a manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem , se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. J. A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách . Rettigová s ním tak pobývala v Přelouči , Ústí nad Orlicí , Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let v Litomyšli.

Rettig , který poznal schopnosti své ženy, neomezoval ji, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Jeví se jako moderní muž , uznalý k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby.

Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Angažovala se ale i jinak, vedla svůj společenský salón ( kafíčkovou společnost ), v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy . Osobně se stýkala s vlastenci, s Františkem Palackým , s Josefem Jungmannem , Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími. S mnoha vlastenci vedla korespondenci. Výhradním vydavatelem jejích děl a jejím přítelem byl Jan Hostivít František Pospíšil , královéhradecký knihtiskař a nakladatel.