Jaroslav Vrchlický

Narodil se v Lounech jako syn Jakuba Frídy a jeho manželky Marie, rozené Kolářové. Asi po roce se rodiče odstěhovali do  Slaného  a Emil Frída žil do deseti let u strýce faráře Antonína Koláře v  Ovčárech  u  Kolína . Gymnázium studoval ve Slaném  (od roku  1862 ),  Praze  a v roce 1872 maturoval  Klatovech .

Na přání rodičů začal studovat bohosloveckou fakultu. V roce  1873  ale přestoupil na filozofickou fakultu v  Praze , kde studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu, kterou později také překládal. Používal slova  pábit , když si odcházel zakouřit. Toto slovo později posunul dále  Bohumil Hrabal , jenž je používal ve svých dílech ( Pábitelé ).

Na studiích se seznámil s  Zikmundem Winterem ,  Josefem Václavem Sládkem  a  Aloisem Jiráskem  a spolu založili skupinu  lumírovců  (Jirásek záhy přešel k  ruchovcům ).

Od roku  1875  působil jako tajemník a vychovatel synů hraběcí rodiny Montecuccoli Laderchi v  italském   Meranu . Po svém návratu působil jako učitel a roku  1877  byl jmenován tajemníkem na české technice, později se stal profesorem moderních věd a získal čestný doktorát. V roce  1901  jej, spolu s  Antonínem Dvořákem , rakouský císař  František Josef I.  povýšil do  šlechtického  stavu a jmenoval jej členem Panské sněmovny říšské rady ve  Vídni . Vrchlický zde vystupoval a obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Jako člověk byl nesmírně činný, mj. byl členem Královské akademie v  Padově , členem tovaryšstva polského v  Paříži  a samozřejmě  čestným občanem  mnoha českých měst. Od roku 1893 byl jmenován profesorem evropské literatury na  Univerzitě Karlově . Byl také členem  České akademie věd a umění  (jmenován císařem  20. dubna   1890 ).  Vrchlický byl nominován na  Nobelovu cenu za literaturu , cena však mu nebyla udělena.  Pseudonym   Jaroslav Vrchlický  si zvolil na návrh spolužáka z klatovského gymnázia  Josefa Thomayera . Jako studenti na jaře navštívili rozkvetlé údolí řeky  Vrchlice  u  Kutné Hory  a on byl unesen nádhernou jarní scenérií. Tento pseudonym dříve používal kutnohorský básník Josef Jelínek Vrchlický (1842-1869). V údolí Vrchlice v roce 1919 vytesal kutnohorský sochař Josef Chvojan do pískovcové skály Vrchlického reliéf na ploše přes 12 m².