Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Pocházel z nižší šlechty, v roce 1576 se stal pážetem na dvoře Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku , kde získal své rozsáhlé vzdělání . Naučil se sedm jazyků, zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních. V letech 1593 – 1598 působil v armádě, se kterou se účastnil válek proti Turkům. V roce 1589 se Kryštof oženil s Evou Černínovou z Chudenic , ale jejich štěstí netrvalo dlouho, jelikož roku 1597 jeho manželka umřela. Zůstaly po ní dvě děti, které dal na výchovu své příbuzné Lidmile Markvartové z Hrádku . (V pozdějších fázích svého života se Kryštof ještě následně dvakrát oženil). Roku 1598 odjel se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Středomoří , Palestiny a Egypta .

Během cesty navštívil Benátky , kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické roucho , následně se vydali lodí do Svaté země . Následně procestoval Svatou zemi, kde přijal rytířský titul. Splavil se proti proudu Nilu v Egyptě do města Káhira a následně ještě níže, kde byl přepaden Araby . Dobová ilustrace Staroměstské exekuce

Od roku 1599 pracoval u dvora Rudolfa II. a stejného roku mu zemřely i obě jeho děti. Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad. V roce 1601 se Kryštof stal dvorským radou a císařovým komorníkem. Na jeho dvoře zažil nejlepší léta svého života a zde také dopsal svůj cestopis, který ilustroval vlastními kresbami. Kniha vyšla v roce 1608 , byla však ilustrována dřevoryty Jana Willenberga . Po smrti Rudolfa II. odešel Kryštof od dvora Matyáše do ústraní na hrad Pecka . Roku 1618 přešel z katolicismu na protestantství . Aktivně se účastnil povstání českých stavů , působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády, kterému byl svěřen úkol napadnout Vídeň . Kryštof úkol přijal a neúspěšně vedl deseti až patnáctitisícovou armádu na Vídeň. Podařilo se mu s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác. Až do bitvy na Bílé hoře zastával funkci předsedy České komory zemské .