Večer tříkrálový

Výlet do Španěl  je soubor  cestopisných   črt  a  fejetonů   Karla Čapka  o španělské zemi, jejím lidu, kultuře a přírodě. Karel Čapek podnikl výlet do Španěl  vlakem  a cestopis poprvé vyšel v roce  1930 . Podobně jako u ostatních cestopisných črtů a fejetonů autor přibližuje místní způsob života,  zvyky  a podobu země. Ve  Španělsku  se zabýval především architekturou, zamýšlel se i nad politickým významem této země a s tím spojeným míšením kultur (například v  Toledu ). Dalšími městy, o kterých se rozepsal, byla  Barcelona  nebo  Madrid .

Hordubal  je název  novely   Karla Čapka  a zároveň i ústřední postava díla. Novela patří do tzv.  noetické  trilogie  Hordubal ,  Povětroň ,  Obyčejný život . Na základě této předlohy byly natočeny dva filmy –  Hordubalové  ( 1937 ) a  Hordubal  ( 1979 ). Dílo bylo sepsáno na motivy skutečného  příběhu .

Mistr Kampanus  je obsáhlý  historický román  líčící pohnutý osud českého národa v období  bitvy na Bílé hoře  a jejích tragických následků. Ústřední postavou vyprávění je poslední rektor Karlovy univerzity před jejím ovládnutím jezuity, humanistický básník  Jan Kampanus Vodňanský , který svým postojem a cítěním ztělesňuje veškerou bezmocnost a zoufalý vzdor poraženého národa v době pobělohorské.

Kříž u potoka  je  román   Karolíny Světlé  z roku  1868 . Patří mezi pět románů, které vznikly od poloviny 60. let  19. století  a v nichž Světlá zachytila obraz krajiny a lidí v  Podještědí , kam se uchýlila po smrti jediné dcerky. V tvorbě Světlé se mísí starší romantická tradice s postupy literárního realismu. Světlá se v tomto románu nechala inspirovat reálnou předlohou: děj i postavy vytvářela na základě vypravování ještědských známých a místa popsala podle skutečných míst, které objevila během svých procházek krajem. Hlavní hrdinkou je Eva, která odmítá lásku muže, který ji miloval, a snaží se napravit svého sobeckého manžela. Což se jí také podaří - muž prací v obecní samosprávě zlomí rodové prokletí a dostane se mu všeobecného uznání.

Božská komedie (v originále  La Divina Commedia ) je rozsáhlé  literární  dílo  italského  básníka  Danta Alighieriho , jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec. Vzniklo pravděpodobně mezi lety  1307  –  1321 . V Božské komedii samotné, Dante uvádí, že se děj odehrává o  Velikonocích  roku  1300 .

Román Jan Maria Plojhar  s četnými  autobiografickými  prvky vydal  Julius Zeyer  poprvé  časopisecky  v  Lumíru  roku  1888  a  knižně  v roce  1891 .  Autobiografické prvky  v knize nesouvisí s autorovým  životem , ale s jeho duševním světem a jeho názory na  společnost ,  náboženství  a  umění . Kniha je považována za autorovo vrcholné literární  dílo .  

Hlavním hrdinou díla je stejnojmenný mladík pocházející z bohaté pražské měšťanské rodiny. Sám však měšťáky opovrhuje, protože mu připadají příliš sobečtí a nafoukaní. K prostému lidu také necítí sounáležitost, neboť ten je podle něj příliš rezignovaný. V románu zaznívají kritické názory na jednání měšťáků i prostého lidu i na pasivitu porobeného  národa  žijícího v  zemi , která mu nepatří. Román popisuje mladíkovy vnitřní  rozpory mezi  sny  a skutečností , mezi touhou a odhodláním po velkých činech a naprostou pasivitou při jejich vlastní realizaci. Samostatným tématem je potom jeho vztah k  Bohu  a  víře  v něj vůbec, kde mladík má pochybnosti o existenci Boha jako nehmotné osoby, ale plně věří v život a činy  Ježíše Krista . Tyto  vnitřní rozpory v názorech není mladík schopen sám překonat .

Hrabě Monte Cristo  ( 1844 – 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ) je po  Třech mušketýrech  druhý nejznámější historicko-dobrodružný  román  francouzského spisovatele  Alexandra Dumase staršího . I tento  román  napsal  Dumas  (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historie  Augustem Maquetem . Do  češtiny  přeložili  Jan Vladislav ,  Milena Tomášková  a jiní.

Básnická sbírka   Po nás ať přijde potopa  je jedním z nejznámějších děl českého spisovatele  Františka Gellnera , které bylo vydáno roku 1901, a zároveň je autorovým debutem. Gellner je silně ovlivněn moderními literárními směry (především dekadencí a symbolismem) a ve své sbírce kritizuje téměř vše, a to způsobem doposud neslýchaným. Zaměřuje se především na kritiku soudobé společnosti a zbytečnost života, ale vyjadřuje se také proti válečným konfliktům, ironizuje vyšší ideály a nešetří ani sebe sama, protože si uvědomuje svou vlastní ubohost, zbytečnost a nedokonalost. Život též popisuje jako cestu s jediným možným cílem – smrtí (báseň Perspektiva), a proto odmítá fádní životní postupy a užívá si alkoholu a prostitutek (Přetékající pohár) a vyzdvihuje přírodní krásy. K životu přistupuje velice laxně, zároveň si jej však chce užít a dá se říci, že jej miluje. Tímto dílem Gellner velice dobře vystihl atmosféru tehdejší společnosti, atmosféru tzv. únavy konce století a atmosféru blížícího se celosvětového válečného konfliktu.

Výbor z bohaté publicistiky Josefa Čapka na téma povahy a teorie umění obsahuje především autorovy úvahy o moderním výtvarném projevu.

Faust je dvojdílná veršovaná tragédie  Johanna Wolfganga von Goetha , pokládaná za jeden z nejvýznamnějších textů německé literatury. Goethe na tomto díle s přestávkami pracoval po celý život. Inscenovat Fausta v úplnosti je velmi náročné – vzhledem k rozsahu díla (přes 12 tisíc veršů), množství epizodních postav a náročným efektům předepisovaným v režijních poznámkách. Většinou se na divadle hraje jen upravený I. díl.