Zobrazit kategorie >
Jan Maria Plojhar
Román Jan Maria Plojhar s četnými autobiografickými prvky vydal Julius Zeyer poprvé časopisecky v Lumíru roku 1888 a knižně v roce 1891 . Autobiografické prvky v knize nesouvisí s autorovým životem , ale s jeho duševním světem a jeho názory na společnost , náboženství a umění . Kniha je považována za autorovo vrcholné literární dílo .
Hlavním hrdinou díla je stejnojmenný mladík pocházející z bohaté pražské měšťanské rodiny. Sám však měšťáky opovrhuje, protože mu připadají příliš sobečtí a nafoukaní. K prostému lidu také necítí sounáležitost, neboť ten je podle něj příliš rezignovaný. V románu zaznívají kritické názory na jednání měšťáků i prostého lidu i na pasivitu porobeného národa žijícího v zemi , která mu nepatří. Román popisuje mladíkovy vnitřní rozpory mezi sny a skutečností , mezi touhou a odhodláním po velkých činech a naprostou pasivitou při jejich vlastní realizaci. Samostatným tématem je potom jeho vztah k Bohu a víře v něj vůbec, kde mladík má pochybnosti o existenci Boha jako nehmotné osoby, ale plně věří v život a činy Ježíše Krista . Tyto vnitřní rozpory v názorech není mladík schopen sám překonat .
Děj románu začíná v Římě , kde se Jan Maria Plojhar, bydlící u paní Giovanniny, seznámí s mladou, krásnou a osiřelou Caterinou pocházející z kdysi vážené rodiny Soranesi, mladým lékařem Giggim a jeho matkou, markýzou donou Paolinou z nejvyšší římské společnosti. Při účasti na pouliční slavnosti se u Jana Marii Plojhara objeví zdravotní potíže způsobené dřívějším zraněním , je nucen ulehnout a my jako čtenáři tak máme možnost se, prostřednictvím jeho vzpomínek, seznámit s celým jeho dosavadním životem.
Narodil se do bohaté pražské rodiny , ale své dětství strávil na zámečku v Havranicích. Romantická atmosféra zámečku a přilehlého okolí působila na jeho snivou duši tak, že se již v dětství rozhodl být poetou, cestovatelem a dobrodruhem. Ani jako dospívajícího a dospělého jej tyto sny neopustily, a tak se rozhodl být vojákem a dal se do armády . Z přísného vojenského života však byl nemálo překvapený.
Jeho sestra Rosa Marie, s níž neměl dobré vztahy, protože byla v jeho očích typická sobecká měšťanka, se zatím vdala za Leopolda. Tento podnikavec se po smrti Plojharovy matky ujal rodinného majetku , protože nepraktický Jan Maria s ním neumí nakládat a vše mu ochotně odsouhlasil. Leopold různými investicemi a finančními operacemi postupně přišel o majetek Plojharů a tím také i o peníze , ze kterých byl Jan Maria celý život živ.
Jan Maria se zatím jako námořník v armádě plavil po Středozemním moři , kde na Korfu prožil vášnivé milostné vzplanutí k velmi krásné paní Dragopulos. Tato cynická manželka bohatého bankéře jej využije jako nějakou zábavnou hračku a připraví jej o ideály ve vztahu k ženám. Nakonec jej vymění za jiného milence, když je Jan Maria odvelen na jiné místo. Aby se vyléčil ze zklamání, vrátí se do Prahy . Je nadšen městem , ale velmi zklamán pražskou společností. V jednom sporu mezi důstojníky hájí urážku českého národa proti německému důstojníku se zbraní v ruce a je vážně zraněn na prsou. Léčí se a po vyléčení odchází z armády a snaží se prosadit jako spisovatel , ale neúspěšně. Kritika jeho knihu odsoudí a on se zklamán rozstoná. Na doporučení lékaře se stěhuje do Itálie .
Po krátkém pobytu v Římě , kde jsme jej zastihli na začátku příběhu, se stěhuje do San Catalda na statek ke Caterině. Tam teprve poznává pravou, hlubokou duševní lásku a postupně se s ní velmi sbližuje. Jejich vzájemný vztah projde těžkou zkouškou v podobě setkání obou s paní Dragopulos při vyjížďce na koních. Tato žena jej ponižuje a Caterinu urazí. Při návratu z vyjížďky se každý z nich vrací sám a Jan Maria spadne z koně . Toto neštěstí zhorší nemoc Jana Marii a on pochopí, že umírá. Caterina se s ním na poslední chvíli nechá oddat i přes odpor dony Paoliny, která ji chce provdat za Giggiho. Utajený církevní obřad vykoná její přítel kněz , don Clement. Krátce na to umírá Jan Maria na svou nemoc a Caterina po požití jedu v jeho objetí.
Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie , bájí a pověstí , a to nejen českých, ale i francouzských nebo ruských . Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví , se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. V jeho díle se také často objevuje motiv silného, citového přátelství mezi muži (např. Román o věrném přátelství Amise a Amila ) a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů (např. Vyšehrad, úvod Ondřeje Černyševa nebo postava Inulta ze Tří legend o krucifixu). Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál . Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou je také to, že se nikdy neoženil a není ani známo, že by měl vážný partnerský vztah se ženou. Mezi jeho velmi blízké přátele však patřilo hned několik žen, s nimiž si velmi dobře rozuměl – zde je třeba zmínit především Annu Marii Stoneovou, slečnu Kershawovou nebo Annu Lauermannovou Mikschovou .
Související tituly
Aktuality
