Na západní frontě klid

knihabeznahledu
Na západní frontě klid  ( Im Westen nichts Neues  ) je román  Ericha Marii Remarqua ,  německého  veterána  první světové války .
Popisuje krutou realitu  války  a hluboké odtržení od civilního života  německých   vojáků  vracejících se z fronty.  Román  podrobně a výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“. První  německé  vydání se jmenovalo  Im Westen nichts Neues  a objevilo se v lednu  1928 . Během jednoho roku se prodalo milion exemplářů jenom v  Německu , další milion v  zahraničí . V  češtině  kniha vyšla poprvé v roce  1929  v nakladatelství  Melantrich  v překladu  Bohumila Mathesia . Další překlad učinil v 60. letech  František Gel . Na základě knihy byl v roce  1930  natočen stejnojmenný film, který získal  Oscara . Režíroval jej  Lewis Milestone . Podruhé byl román zfilmován v roce  1979  (režie:  Delbert Mann ).
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid
epub153 kBmobi258 kBpdf1,0 MB
  • Anotace
  • O autorovi
  • Dotaz
Kniha vypráví příběhy Prušáka Paula Bäumera za  1. světové války . Spolu se svými kamarády Müllerem, Kroppem, Kemmerichem a Leerem je Pavel silným psychickým nátlakem okolí, zvláště třídního profesora, donucen ukončit studium na gymnáziu a dobrovolně se přihlásit k výcviku s tím, že bude brzy odvelen na frontu. Pavel popisuje vše od výcviku plného šikany, války, až po dovolenou a život v  kasárnách . Postupem času jeho nadšení pro válku opadá a jeho kamarádi jeden po druhém umírají. Všechny scény jsou líčeny z pohledu obyčejného bezvýznamného vojáka, a to do nejmenších detailů a velmi naturalisticky. Na začátku příběhu mu umírá jeho přítel Kemmerich, kterého zná už od dětství. Při takových situacích se Paul zabírá do myšlenek a vzpomíná na staré časy. Potom je zas povolán do  zákopů  a líčí průběh bitvy, své pocity a příběhy, které tam zažil. Jednoho dne ale dostane na dva týdny propustku a jede domů. Tam zjišťuje, že jeho maminka má rakovinu. Zároveň registruje úplné odtržení od běžného života a psychické důsledky války - je jí zcela deformován. Uvědomuje si také, že se změnil i on sám. Válku už bere jako samozřejmost, a proto už nedokáže komunikovat s lidmi a nebaví ho jeho dřívější zájmy. Postupně se začíná psychicky hroutit. Když jeho rota dostala za úkol vyklidit jednu vesnici, postřelili jeho i Kroppa. Díky tomu se dostali do nemocnice, kde zase vypráví svůj příběh. Kroppovi amputují nohu a Pavel je po chvíli zase povolán do zákopů. Uprostřed bitvy se setká s posledním žijícím kamarádem Katczinskym (čtyřicetiletý Polák, který ho doprovází téměř celou knihu). Toho ale postřelí a Pavel ho nese přes celé bojiště k  polní nemocnici . Katczinsky nakonec umírá, protože dostal střepinou do hlavy. Pavla smrt Katczinského velice zasáhne. Na podzim roku 1918 dostává 14 dní volna, během nichž přemýšlí o válce a o návratu do normálního života. Kniha končí Pavlovou smrtí na frontě.
Narodil se 22. června 1898 v Osnabrücku ( Německo ) Anně Marii Remarkové a knihvazači Franzu Remarkovi. Měl dva bratry a dvě sestry. Studoval na učitelském ústavu v  Münsteru . Roku  1916  odešel jako 18letý do  první světové války , na západní frontě byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu v  Duisburgu . Po návratu z války měl problémy začlenit se do normální společnosti. Vystřídal řadu povolání, nejprve chtěl být hudebníkem a později malířem. Pracoval též jako učitel, automobilový závodník, obchodní cestující aj. V letech  1923 – 1934 působil jako redaktor časopisů „Sport im Bild“ v Berlíně a „Echo Continental“ v  Hannoveru . Cestoval po  Itálii ,  Švýcarsku ,  Balkáně  a  Turecku . V roce  1925  se oženil s Ilse Juttou Zambonovou, manželství však trvalo pouze 7 let. Skončilo v roce  1931 , kdy emigroval do švýcarské  Ascony . V témže roce byl nominován na  Nobelovu cenu míru  válečným zpravodajem  Cybichowskim .  V této době již vydal několik povídek. Prosadit se mu ale podařilo až vydáním knihy  Na západní frontě klid , což mu zajistilo celosvětový úspěch. Již rok na to ji zfilmoval režisér  Lewis Mileston . Během tří let se prodalo tři a půl milionu výtisků. Ihned po nástupu  nacismu  ( 1933 ) se dostal na index zakázaných autorů a v roce  1938  byl zbaven  německého  občanství. Nacistická propaganda prohlásila, že Erich Maria Remarque je doopravdy Paul Kramer (Remarque pozpátku), Žid, který se nikdy nezúčastnil první světové války, a tudíž ji nemůže popisovat. Označila ho za „literárního zrádce“ a jeho knihy byly veřejně páleny, protože jeho popis války byl pro militantní režim krajně nevhodný. Roku  1939  emigroval do  New Yorku , kde získal americké občanství. Během druhé světové války zemřela jedna z jeho sester v koncentračním táboře, což ho později podnítilo k napsání knihy Jiskra života. Po válce žil střídavě v USA a Švýcarsku. V roce  1958  se znovu oženil s americkou filmovou hvězdou  Paulette Goddard , bývalou manželkou  Charlieho Chaplina . Remarque umírá na srdeční chorobu 25. září 1970 na klinice v švýcarském Locarnu . Byl jedním z nejlepších spisovatelů své doby. I přes těžkosti, které mu život připravil, dokázal napsat spoustu skvělých knih a otevřeně popisovat hrůzy války. Do vlasti se po válce nikdy nevrátil.
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Polyeuktos
Pierre Corneille
Polyeuktos  je  drama  od  francouzského  spisovatele  Pierre Corneille . Člení se do pěti dějství. Dokončena byla v prosinci roku  1642  a uvedena v říjnu  1643 . Příběh je založen na životě mučedníka  svatého Polyeukta . Drama se odehrává v  Arménii  za časů, kdy byli křesťané v  Římské říši  pronásledováni. Polyeukt – arménský šlechtic – přijal křesťanskou víru. Třebaže si nejprve pro jeho rozhodnutí manželka Paulína a jeho tchán a guvernér Arménie Felix zoufali, jeho mučednická smrt je oba ke křesťanské víře dovedla také.
Drama obsahuje též vedlejší příběh: Paulínu miluje Severus, Říman a oblíbenec vládce Decia, a věří, že Polyeuktovo obrácení k víře mu umožní Paulínu získat. Ta se však rozhodne zůstat při svém muži. Severovi Paulínu před svou smrtí svěří sám Polyeukt. Polyeucte je jedno z posledních dramat  17. století , věnujících se otázce víry. Corneille napsal také  Théodore  ( 1646 ),  Jean Racine  napsal  Esther  ( 1689 ) a  Athalie  ( 1691 ), avšak ty nebyly zamýšleny pro veřejná představení. V pozdějších hrách se již náboženská a světská témata tak nemísí.
Jako operu dílo adaptoval roku  1878   Charles Gounod  s pomocí libretisty  Julese Barbiera . Dalšími díly založenými na hře jsou:  balet  od  Marca-Antoina Charpentiera  ( 1679 ), opera  Poliuto  ( 1838 ) od  Donizettiho , adaptovaná pak jako  Les martyrs , a  The Polyeucte Overture  od  Paula Dukase ( 1892 ).
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail