Dalimilova kronika

Ani ve vlastní kronice, ani v tehdejší době se k autorství tohoto díla nikdo nehlásil a dodnes se zcela uspokojivě nepodařilo zpětně jednoznačně spojit dílo s reálným člověkem. Rozborem informací, které autor v díle podal, lze dovozovat, že byl na svoji dobu vysoce vzdělaný, zřejmě šlechtic , případně  duchovní  (řada údajů svědčí spíše o duchovním s nižším  svěcením , nicméně nejnovější studie Dalimila ztotožnila přímo s knězem). Byl přesvědčený o odpovědnosti  panovníka  za osud celé země a  národa , vyjadřuje se s despektem k měšťanům a zejména Němcům (cení si těch českých panovníků, kteří se stavěli negativně německému živlu a naopak). Do bádání po autorovi výrazně zasáhla  česká barokní historiografie , když s tímto dílem spojila jakéhosi boleslavského kanovníka  Dalimila Meziříčského  uváděného v  Hájkově kronice  jako pramen (nejprve  Tomáš Pešina z Čechorodu , pozdě s ním souhlasil i  Bohuslav Balbín ). Ačkoliv dnes panují pochybnosti, zdali někdo takový vůbec existoval, zůstalo toto jméno v názvu jako obecně známé a užívané. Tvrzení o Dalimilovi přejal  Gelasius Dobner . Naopak první, kdo Dalimilovo autorství zpochybnil, byl  František Faustin Procházka .  Josef Jireček  uvedl, že by to mohl být nějaký johanitský rytíř (vzhledem k tomu, že autor prohlašuje, že boje o království v letech 1309–1310 sledoval z  Malé Strany , kde existovala  johanitská komenda Panny Marie ) a že pocházel z rodu  Ronovců ,  Josef Vítězslav Šimák  ztotožnil autora s  Hynkem Žákem z Dubé , proti tomu se postavil  Josef Beran  a tvrdil, že jím mohl být Havel z Lemberka, vnuk sv. Zdislavy.  František Michálek Bartoš  souhlasil s tím, že se jednalo o johanitu, ale jeho poslední místo pobytu přesunul do Mladé Boleslavi. M. Očadlík identifikoval Dalimila jako  Jana IV. z Dražic .  Zdeněk Kristen vyvrátil, že by se mohlo jednat o kněze, na něho navázal  Zdeněk Fiala  a uvádí, že to byl buď vzdělaný laický šlechtic, nebo ještě spíše duchovní nižšího svěcení v šlechtických službách.  Zatím poslední hypotézu vyslovil  Tomáš Edel  s tím, že autorem kroniky je johanitský komtur Jindřich z Varnsdorfu  v žitavské komendě. Ovšem i tato teorie obsahuje řadu napadnutelných tvrzení. Hned v úvodu si klade za cíl zpracovávat domácí příběhy a omezit tak tehdy oblíbená vyprávění cizích  rytířských  osudů. Na mnoha místech vybízí k odporu k cizím škodlivým vlivům a módám ( turnajům , dvorským slavnostem, odívání apod.), zamítá sňatky českých  feudálů  s cizinkami (jmenovitě Němkami) a výchovu jejich dětí podle cizích vzorů nebo v cizině. V tomto směru je kronika předkládána jako důkaz, že  dějiny nacionalismu  nepočínají až  18. stoletím .