Kytice, původně vydaná pod názvem  Kytice z pověstí národních , je jedno ze stěžejních děl  Karla Jaromíra Erbena . Je to jediná sbírka básní, kterou vydal. Sbírka vyšla poprvé roku  1853  a obsahovala 12 básní; druhé vydání z roku  1861  bylo rozšířeno o baladu  Lilie  (a také oddíl  Písně ). Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Zde je vypuštěn oddíl Písně. Kytice byla poprvé vydána v časopisech, měla obrovský úspěch a ovlivnila mnoho umělců.

Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nepoužívá); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice typickou sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. K jednotlivým básním jsou připojeny poznámky ( Poznamenání ) obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách.

Sbírka  povídek   Povídky malostranské  je vrcholné  prozaické  dílo  Jana Nerudy  a jedno z nejvýznamnějších literárních děl  české literatury  vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech ( Květy , Národní listy ,  Podřipan ,  Lumír ), autor sestavil a prvně společně vydal v roce  1877 .

Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na  Malé Straně . Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají.

Sbírka je tvořena následujícími povídkami (rok uvedený v závorce je rokem prvního časopiseckého publikování příslušné povídky):

Tyrolské elegie  je  báseň   Karla Havlíčka Borovského , která vznikla v době jeho  internace  v  Brixenu . Jedná se o ostrou, útočnou  satiru  na  rakouskou   vládu  a  státní policii .  Rukopis  byl dokončen roku  1852 , časopisecky pak dílo vyšlo v roce  1861 .

Skladba je výrazně  autobiografická , má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický  Bach , který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.

Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.

Král Lávra  od spisovatele  Karla Havlíčka Borovského  je  báseň  na motivy  irské  lidové  pověsti . Existuje, ale také král Lear-Král Lear je fiktivní postava z divadelní hry Williama Shakespeara  Král Lear . Satirická báseň kratšího rozsahu s pohádkovými motivy, nakonec ponaučení jako v bajce. Vznik v době Národního obrození ( 1. pol. 19. století). Dílo je inspirováno řeckou a irskou mytologií. Ze strany čtenářů bylo dílo velmi ceněno již v době vzniku, cenzurou však zakazováno pro jasnou kritiku Habsburské monarchie. Báseň obsahuje chronologickou kompozici, najdeme zde jazykové prostředky typické pro pohádku (úvod - Byl jednou jeden...; závěr - ponaučení), dále pak personifikaci, metonymii, archaismy. Dílo bylo zfilmováno.