Buřiči

knihabeznahledu
Zdarma
jako e-kniha ke stažení
Viktor Dyk - Buřiči
epub628 kBmobi354 kBpdf427 kB
  • O autorovi
  • Dotaz
Narodil se v Pšovce u  Mělníka . Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v  Praze , kde byl jedním z jeho učitelů  Alois Jirásek . Poté dokončil  Právnickou fakultu Karlovy univerzity . Po celý život však působil jako  novinář  a  spisovatel . K rozhodnutí nevěnovat se právu došel v roce své justiční zkoušky ( 1905 ).
Od roku  1907  až do své smrti se podílel na redigování časopisu  Lumír . V letech  1910 – 1914  redigoval také časopis  Samostatnost .
Za  první světové války  se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti ( 1916 – 1917 ) ve  Vídni . Od roku  1918  byl redaktorem  Národních listů .
Jeho politická  činnost  započala roku  1911 , kdy se stal členem  Státoprávně pokrokové strany  a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve  vinohradském  volebním okrese do  Říšské rady . Roku  1918  se podílel na založení  Československé národní demokracie . V  parlamentních volbách v roce 1920  získal za národní demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění. V  parlamentních volbách v roce 1925  se pak za tuto stranu dostal do senátu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 . V senátu setrval do své smrti roku  1931 . Pak ho nahradil  Jan Kapras.
Byl orientován  pravicově  a  nacionalisticky . Patřil mezi nejvýraznější  prvorepublikové  odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců  T. G. Masaryka  a  Edvarda Beneše . Příležitostně psal do časopisu  Vlajka . V roce  1928  se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou  Zdenkou Háskovou .
Viktor Dyk byl vášnivým a uznávaným  šachistou , členem Českého spolku šachovního. Blízce se přátelil s prvním českým velmistrem  Oldřichem Durasem  a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v  němčině. Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s  Richardem Rétim ) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.
Zemřel  na srdeční mrtvici při koupání v  Jaderském moři  na  chorvatském  ostrově  Lopud  (zátoka Šunj). V této souvislosti je často připomínána jeho báseň  Soumrak moře   ze sbírky  Devátá vlna, kterou podle některých názorů předpověděl svou smrt.
Pohřben je na pražských  Olšanských hřbitovech .
Dotaz na prodavače
 *
Políčka s hvězdičkou jsou povinná.
Související tituly
knihabeznahledu
Labyrint světa a Ráj srdce
Jan Amos Komenský
Labyrint světa a Ráj srdce  (původně  Labyrint světa a lusthauz srdce , celým názvem  Labyrint světa a ráj srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází ) je kniha  Jana Amose Komenského , pokládaná za jedno z vrcholných děl  barokní  literatury.  
Komenský dokončil první verzi rukopisu v roce  1623 , ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Za pobytu v polském  Lešně  připsal kapitoly 28–35 (dění v paláci Moudrosti) a několik dalších odstavců. Tyto pasáže se objevily v prvním vydání knihy, k němuž došlo roku  1631 , pravděpodobně v saské  Pirně . Pro druhé vydání z roku  1663  autor rozšířil 9. kapitolu o líčení plavby na moři, inspirované jeho cestou do  Anglie . V díle lze najít i další motivy z Komenského života.
Komenským revidovaný rukopis Labyrintu z roku 1623 (dedikovaný  Karlovi staršímu ze Žerotína , moravskému zemskému hejtmanovi) byl dlouho uložen v  Polsku  a byl roku 1957 vyměněn za rukopis  Koperníkova  pojednání  Šest knih o obězích sfér nebeských , ve kterém formuloval svou heliocentrickou teorii.
Komenský používá vytříbený a bohatý básnický jazyk a využívá zvukomalby a synonym. Jeho krásu je velmi obtížné zachovat v překladu nebo v úpravě do moderní češtiny. Většina moderních vydání Labyrintu proto vychází s obsáhlými vysvětlivkami dobových pojmů.
Zdarma
knihabeznahledu
Polyeuktos
Pierre Corneille
Polyeuktos  je  drama  od  francouzského  spisovatele  Pierre Corneille . Člení se do pěti dějství. Dokončena byla v prosinci roku  1642  a uvedena v říjnu  1643 . Příběh je založen na životě mučedníka  svatého Polyeukta . Drama se odehrává v  Arménii  za časů, kdy byli křesťané v  Římské říši  pronásledováni. Polyeukt – arménský šlechtic – přijal křesťanskou víru. Třebaže si nejprve pro jeho rozhodnutí manželka Paulína a jeho tchán a guvernér Arménie Felix zoufali, jeho mučednická smrt je oba ke křesťanské víře dovedla také.
Drama obsahuje též vedlejší příběh: Paulínu miluje Severus, Říman a oblíbenec vládce Decia, a věří, že Polyeuktovo obrácení k víře mu umožní Paulínu získat. Ta se však rozhodne zůstat při svém muži. Severovi Paulínu před svou smrtí svěří sám Polyeukt. Polyeucte je jedno z posledních dramat  17. století , věnujících se otázce víry. Corneille napsal také  Théodore  ( 1646 ),  Jean Racine  napsal  Esther  ( 1689 ) a  Athalie  ( 1691 ), avšak ty nebyly zamýšleny pro veřejná představení. V pozdějších hrách se již náboženská a světská témata tak nemísí.
Jako operu dílo adaptoval roku  1878   Charles Gounod  s pomocí libretisty  Julese Barbiera . Dalšími díly založenými na hře jsou:  balet  od  Marca-Antoina Charpentiera  ( 1679 ), opera  Poliuto  ( 1838 ) od  Donizettiho , adaptovaná pak jako  Les martyrs , a  The Polyeucte Overture  od  Paula Dukase ( 1892 ).
Zdarma
Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail