Jaroslav SeifertStudoval na několika gymnáziích, studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin.nJeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1921 , v tomto roce též vstoupil do Komunistické strany Československa . Ve 20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy. V této době spolupracoval rovněž s nakladatelstvím Družstevní práce .nV březnu 1929 byl, spolu se šesti dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti bolševizaci v novém vedení Komunistické strany Československa. Následně vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické . nV září 1937 po skonu prezidenta T.G. Masaryka píše patetickou báseň "Osm dní", glorifikující velikost osobnosti Masarykovy.nV roce 1949 Seifert zanechal žurnalismu a začal se věnovat výhradně literatuře. Jeho poezie byla poctěna významnými státními cenami v letech 1936 , 1955 a 1968 . V roce 1967 byl jmenován národním umělcem . V letech 1968 – 1970 byl předsedou Československého svazu spisovatelů . V prosinci 1976 patřil mezi první signatáře Charty 77 . Za své aktivní vystupování byl v období tzv. normalizace nucen odejít do ústraní. V tomto období byl stále více orientován na český disent, jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu .nV roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu , kterou však za něj přebírala jeho dcera, a to kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu. Ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším režimem o tom padla jenom suchá zmínka.nPracoval jako redaktor mnoha novin a časopisů Rudé právo , Rovnost , Sršatec , Reflektor . Seifert také působil jako zaměstnanec Lidového domu.nSeifert se podílel na vzniku a činnosti skupiny Devětsil , společně s Karlem Teigem redigoval Revoluční sborník Devětsilu a mezinárodní revue Disk .nPo roce 1945 vedl literární časopis Kytice a redigoval básnickou edici Klín (nakladatelství Práce). Básně tiskl (od roku 1920 ) především v Právu lidu , Kmeni a Červnu .nPočátkem roku 1986 Jaroslav Seifert umírá. Státní pohřeb v Rudolfinu hrozil přerůst v protikomunistickou manifestaci, a proto ministerstvo vnitra z příprav pohřbu vyloučilo rodinu. Církevní rozloučení konané v břevnovském kostele sv. Markéty bylo pod dohledem státní bezpečnosti. Místem posledního spočinutí Jaroslava Seiferta jsou Kralupy nad Vltavou , odkud pocházeli jeho prarodiče z matčiny strany.nJeho přáteli z mládí byli např. Josef Hora a Jiří Mahen . V 70. letech se spřátelil se slovenským hercem Ladislavem Chudíkem . Jejich vzájemná korespondence (vydaná v knize Tichý dvojhlas ) začala dopisem, ve kterém Ladislav Chudík obdivoval Seifertovu poezii, díky které se naučil výborně česky . Později se z nich stali dobří přátelé. Dodnes předčítá Ladislav Chudík každoročně o Vánocích Seifertovy básně.nV září 2010 byla na domě v ulici U Ladronky v Praze 6 na Břevnově , kde Jaroslav Seifert od června 1938 žil, odhalena pamětní deska.
Více o autorovi → 
Jaroslav Seifert