Jiří OrtenNarodil se v Kutné Hoře jako druhý syn manželů Eduarda a Berty Ohrensteinových. Jeho rodiče vlastnili malý obchod se střižním a galanterním zbožím. V letech 1929 - 1936 navštěvoval místní reálku. Po neúspěšném pokusu o přijetí na konzervatoř odešel do Prahy , aby studoval jazykovou školu. Zároveň pracoval jako archivář karlínské firmy Crediton.nNa dramatickém oddělení Státní konzervatoře hudby, kam vstoupil v roce 1937 , absolvoval tři ročníky. Studia přerušil koncem školního roku 1939 - 1940 , kdy byl kvůli svému židovskému původu nucen odejít. Po svém vyloučení publikoval pod cizími jmény: Karel Jílek , Jiří Jakub .n nAktivně se podílel na přípravě recitačních večerů a studentského divadla, které hrálo v Jednotném svazu na Zbořenci nebo v Umělecké besedě jako Divadlo mladých a uvedlo mimo jiné Ortenovu dramatizaci Jammesova Anýzového jablka . V Apollinairových Prsech Tiresiových byl obsazen do role manžela. Kromě Nezvalova Podivuhodného kouzelníka vytvořil hlavní postavu ještě v jevištní úpravě Horova Jana houslisty , kterou nastudoval režisér Gustav Schorsch .n nPro svou básnickou činnost si zvolil pseudonym Jiří Orten . Debutoval v Mladé kultuře a Haló novinách ( 1936 ), kde po určitý čas redigoval rubriku mladých. Kromě toho přispíval do časopisů Hej rup ! , Eva , Rozhledy , Čteme , Kritický měsíčník a jiných. V halasovské edici První knížky v nakladatelství Václava Petra mu vyšla o tři roky později prvotina Čítanka jaro . Uveřejnil ji pod jménem Karel Jílek , s nímž spojil i další sbírku veršů, kterou mu Petrovo nakladatelství vydalo pod názvem Cesta k mrazu . Soukromý tisk Zdeňka Urbánka k Novému roku 1941 - rozsáhlá báseň Jeremiášův pláč - byl již podepsán jménem Jiří Jakub stejně jako sbírka Ohnice , kterou do edičního plánu Melantrichu zařadil v témže roce A. M. Píša . Sbírka Ohnice se tak stala poslední knížkou, jejíhož uvedení se autor dožil. Sám sice ještě uspořádal dvě sbírky - Elegie a Scestí - ale ty se mohly objevit na knižních pultech až po osvobození.n nPoté, co mu v roce 1936 zemřel otec a co jeho starší bratr Ota odešel do Anglie , stal se Jiří oporou matce a malému bratrovi Zdeňkovi . I toto pouto bylo částečně narušené tím, že Orten nesměl opouštět území Prahy . Rozchod s dívkou, k níž se cele upnul, poznamenal zbytek jeho života. Přestože i nadále udržoval styky se svými kolegy sdruženými v neoficiálním klubu Noc , byl stále osamělejší. Přinucen okolnostmi střídal byty, střídal zaměstnání. Spolu s básníkem Hanušem Bonnem pracoval v Židovské náboženské obci.n nPozoruhodným svědectvím o Ortenově životě jsou tři knihy jeho deníků - Modrá, Žíhaná a Červená , do nichž si zaznamenával své postřehy, básně i výpisky z četby v období od 10. ledna 1938 až do osudného 30. srpna 1941 , kdy byl zachycen projíždějící německou sanitkou. Následkům těžkého zranění podlehl 1. září 1941 ve věku dvaadvaceti let.
Více o autorovi → 
Jiří Orten
