Vladislav Vančura

Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Byl velmi hrdý a nepoddajný, takže jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu. Pracoval jako lékař ve Zbraslavi . Jeho bratrancem byl Jiří Mahen. Byl členem a prvním předsedou Devětsilu ( 1920 ) , přívrženec poetismu , ve třicátých letech byl členem Levé fronty . Od roku 1920 publikoval v mnoha časopisech – Červen , Kmen , Host a Panorama . Od roku 1921 byl členem KSČ , ale jeho dílo nelze označit, na rozdíl od tvorby jeho mnohých současníků, za komunistickou agitku. Z KSČ vystoupil v roce 1929 spolu s řadou dalších umělců v reakci na nástup Gottwaldova vedení. V roce 1924 působil v období března až května jako divadelní kritik v deníku "Československá samostatnost", později přejmenovaného na "Národní osvobození", kde převzal místo po Jindřichu Vodákovi , který odešel do divadelní rubriky "Českého slova". Kritiky podepisoval šifrou -jv.- nebo -W-. Celkově zde připravil 21 divadelních kritik. Byl rovněž členem redakční rady Družstevní práce , kde mimo jiné vyšly i jeho Obrazy z dějin národa českého . Byl předsedou české filmové společnosti. Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence – ilegální odbojové organizace při komunistickém Ústředním národním revolučním výboru . V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven.nV roce 1946 byl in memoriam jmenován národním umělcem .