Ovčí pramen

Lucerna  je  divadelní hra   Aloise Jiráska  z roku 1905. Premiéru měla v pražském  Národním divadle  dne 17. listopadu  1905 . Režii premiérového představení měl  Jaroslav Kvapil . Jedná se o autorovu nejznámější hru, zároveň s tím se jedná o vůbec nejhranější původní českou divadelní hru všech dob, která byla i několikrát  zfilmována . Nejznámější  televizní verze  pochází z roku  1967  a režii tohoto ztvárnění provedl  František Filip   [1] . Hra časově spadá do historického období, kdy se sedláci dožadovali zrušení  nevolnictví  a povinné roboty.  Dílo  opěvuje krásu české přírody, českou lidovou slovesnost a vzdává hold  moudrosti  a  citu  prostých českých lidí.

Romeo a Julie  ( Romeo and Juliet ) je  divadelní hra , kterou napsal  William Shakespeare  a premiéru měla v roce  1595 . Jedná se o milostnou  tragédii , patrně jeden z nejznámějších milostných příběhů v historii světového dramatu. Při psaní příběhu vycházel Shakespeare z básně anglického básníka  Arthura Brookea  a také všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována již ve  Starověkem Řecku . Dílo se dočkalo mnoha  filmových adaptací , roku  1954  v režii  Renata Castellaniho , nejznámější z roku  1968  v režii  Franca Zeffirelliho , moderní verze z roku  1996  v režii  Baze Luhrmanna .

Jak pejsek s kočičkou pekli dort, jak dělali dětem Mikuláše a čerta, jak zachraňovali odhozené hračky i spoustu dalších úsměvných vyprávění, najdou děti v této, dnes již klasické, knížce. Kultivovaný jazyk, spousta nápadů i zdařilé ilustrace autora řadí tuto knihu mezi nejlepší tituly literatury pro děti.

Kytice, původně vydaná pod názvem  Kytice z pověstí národních , je jedno ze stěžejních děl  Karla Jaromíra Erbena . Je to jediná sbírka básní, kterou vydal. Sbírka vyšla poprvé roku  1853  a obsahovala 12 básní; druhé vydání z roku  1861  bylo rozšířeno o baladu  Lilie  (a také oddíl  Písně ). Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Zde je vypuštěn oddíl Písně. Kytice byla poprvé vydána v časopisech, měla obrovský úspěch a ovlivnila mnoho umělců.

Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nepoužívá); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice typickou sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. K jednotlivým básním jsou připojeny poznámky ( Poznamenání ) obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách.

Zde čtenářům předkládáme Čapkovu úvahu na téma knižních obálek a ukázku 128 knižních obálek, které vytvořil osobitou technikou linorytu pro řadu nakladatelství - Aventinum, Fr. Borový, B. M. Klika, Čin, A. Srdce, V. Vokolek a další. V Čapkově podání se z původně merkantilní grafiky stává grafika umělecká, nadčasová a výtvarně neuvěřitelně inspirativní.

Rytíř de Maison-Rouge

 ( 1846 ,  Le chevalier de Maison-Rouge ), česky též jako  Královnin kavalír  nebo  Konec královny , je  dobrodružný   historický román   francouzského   spisovatele   Alexandra Dumase staršího , který napsal ve spolupráci s Augustem Maquetem . Román sice nepatří do autorova  románového  cyklu  Paměti lékařovy  (Mémoires d'un médecin), protože však jeho příběh bezprostředně navazuje na poslední část cyklu (román  Hraběnka de Charny ) a završuje tragický příběh  francouzské   monarchie , bývá s tímto cyklem často vydáván tak, jako by byl jeho součástí. Navíc je titulní postava románu často ztotožňována s Filipem de Taverney [1] , jednou z hlavních postav cyklu, ačkoliv o tom není v knize žádná zmínka.  

Dumas román napsal na základě skutečné události. Markýz de Rougeville, ve snaze zachránit královnu, jí při návštěvě ve vězení podal karafiát, který měl v knoflíkové dírce. Byl v něm lístek, ve kterém nabízel královně své služby. Román se měl také původně jmenovat  Rytíř de Rougeville , ale po stížnosti markýzova syna byl jeho název změněn.

Hrabě Monte Cristo  ( 1844 – 1845 ,  Le comte de Monte-Cristo ) je po  Třech mušketýrech  druhý nejznámější historicko-dobrodružný  román  francouzského spisovatele  Alexandra Dumase staršího . I tento  román  napsal  Dumas  (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historie  Augustem Maquetem . Do  češtiny  přeložili  Jan Vladislav ,  Milena Tomášková  a jiní.

Hordubal  je název  novely   Karla Čapka  a zároveň i ústřední postava díla. Novela patří do tzv.  noetické  trilogie  Hordubal ,  Povětroň ,  Obyčejný život . Na základě této předlohy byly natočeny dva filmy –  Hordubalové  ( 1937 ) a  Hordubal  ( 1979 ). Dílo bylo sepsáno na motivy skutečného  příběhu .

Soubor  Trapné povídky  se skládá z osmi  povídkových  próz autora  Karla Čapka . Dílo bylo poprvé vydáno v roce  1921 . Všechny povídky pojí opět filozofické zamyšlení nad dvojí tváří člověka a smutnění nad lidským osudem.