Zobrazit kategorie >
Milá sedmi loupežníků
Milá sedmi loupežníků je lyrickoepická poema ( balada ) Viktora Dyka vydaná roku 1906 (nakladatelství Kamilla Neumannová ) a psaná v letech 1897-1904. Je tvořena převážně dialogy, respektive monology. Oslavuje kult síly a vášně. Je v ní patrný vliv romantismu a anarchismu . Hudební skladatel Miloš Vacek v roce 1966 podle Milé sedmi loupežníků napsal dramatickou baletní fresku na libreto Vladimíra Vašuta a r. 1973 suitu z baletu pro symfonický orchestr a sólový alt.
Milá loupežníků byla odvážná a nechtěla se vázat, tak odešla k loupežníkům a zavázala se, že bude každého milovat stejně. Přirovnává se ke květu – nechce být „utrhnuta“ ( metafora ). Pro loupežníky je nadějí a důležitá. Když ale zabili člověka jejich vztah se začne měnit. Prosí boha o pomoc (bojí se o loupežníky), ale žije se zločinci (paradox). Zlý farář, který měl pomáhat chudým je nechá klidně zabíjet. Loupežníci ho zabili. Poutník, který se zatoulal v lese a zamiloval se do milé je také zabit a milá má výčitky, protože nezabránila zabití bezbranného člověka. Sblíží se s jedním z loupežníků (snaží se zastavit zabíjení, ale tím porušila přísahu, i když je chtěla změnit). Ostatní ho zabijí – nepodařilo se jí to – cítila se vinná a zjistila svoji bezmocnost (smála se vlastní naivnosti). Zastavila zabíjení tím, že je udala a tím je vlastně odsoudila k smrti, protože byli popraveni a ona se opět cítí vinná. Příběh končí tím, že se za ně modlila a chodila jim na hroby.
Narodil se v Pšovce u Mělníka . Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v Praze , kde byl jedním z jeho učitelů Alois Jirásek . Poté dokončil Právnickou fakultu Karlovy univerzity . Po celý život však působil jako novinář a spisovatel . K rozhodnutí nevěnovat se právu došel v roce své justiční zkoušky ( 1905 ).
Od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír . V letech 1910 – 1914 redigoval také časopis Samostatnost .
Za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti ( 1916 – 1917 ) ve Vídni . Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů .
Jeho politická činnost započala roku 1911 , kdy se stal členem Státoprávně pokrokové strany a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve vinohradském volebním okrese do Říšské rady . Roku 1918 se podílel na založení Československé národní demokracie . V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1925 se pak za tuto stranu dostal do senátu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 . V senátu setrval do své smrti roku 1931 . Pak ho nahradil Jan Kapras.
Byl orientován pravicově a nacionalisticky . Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců T. G. Masaryka a Edvarda Beneše . Příležitostně psal do časopisu Vlajka . V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou .
Viktor Dyk byl vášnivým a uznávaným šachistou , členem Českého spolku šachovního. Blízce se přátelil s prvním českým velmistrem Oldřichem Durasem a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v němčině. Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s Richardem Rétim ) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.
Zemřel na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři na chorvatském ostrově Lopud (zátoka Šunj). V této souvislosti je často připomínána jeho báseň Soumrak moře ze sbírky Devátá vlna, kterou podle některých názorů předpověděl svou smrt.
Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech .
Související tituly
Aktuality
