Zobrazit kategorie >
Krysař
Kniha Krysař je krátká novela Viktora Dyka , která nejprve vycházela pod názvem Pravdivý příběh ( Lumír , ročník 40, 1911 – 1912 ). Pod dnes známějším názvem Krysař byla vydána poprvé v roce 1915 v edici Zlatokvět (doplněná a upravená). Podruhé vyšel Krysař v roce 1923 , tentokrát již s četnějšími stylistickými úpravami. O další vydání se zasloužil Arne Novák a po něm také Antonín Grund . Samotný námět Krysaře vychází ze saského, staroněmeckého motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma svého díla. Tato báj s reálným základem vypráví o krysaři, který roku 1284 očistil město Hameln od krys , a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti. Existuje několik variant závěru. Buďto Krysař děti zavřel do jeskyně, z které již nikdy nevyšly, nebo je utopil v řece. Je i verze, podle níž Krysař děti vrátil, když mu radní zaplatili slíbenou odměnu. Ona dávná předloha je opravdu pouhým rámcovým schématem, protože se od Dykova Krysaře v určitých bodech odlišuje. Zásadními odlišnými okamžiky je to, že v předloze odvádí krysař pouze děti, v Krysaři celé město a důvodem mu není nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa.
Zdrojem k dílu Krysař byly Dykovi hlavně staroněmecké pověsti , do kterých autor promítl své vidění světa. Zesměšňuje ctihodné občany, poukazuje na zneužívání veřejných funkcí, lhostejnost k neštěstí druhých… Jednoho dne se ve vesnici Hammeln objeví krysař. Všichni ho považují za někoho méněcenného a srovnávají ho s místním rybářem Jörgenem, který není hloupý, ale jeho údělem je příliš pomalé přemýšlení. To co mu lidé řeknou jeden den, uvědomí si až druhý, a tak se tento rybář stává centrem výsměchu okolí. Krysařovi je jedno, za co ho lidé mají, až do té doby, dokud se nezamiluje do Agnes, vesničanky, která jej od jeho příchodu ve svém domku ubytovala. Ona jeho lásku opětuje. Náhle zjistí, že čeká nechtěné dítě s bývalým milencem. Mezi všemi tak nastává konflikt.
Krysař svůj úkol vyhubit všechny krysy ve vesnici splní díky své kouzelné píšťale, kterou dokáže lákat jakoukoliv živou bytost. Radním se to však nelíbí a chtějí mu dát méně peněz, protože si myslí, že je nabyl příliš snadno. On se brání tím, že je placen za práci a ne za způsob, kterým ji vykonal. Spor vyvrcholí hádkou ve vesnické hospodě U Žíznivého člověka, což nebývá zvykem, neboť všichni obyvatelé si obou radních nesmírně cení a mají je v úctě. Po této hádce a poté co zjistí, že Agnes čeká dítě svého milého Kristiána, rozhodne se město opustit. Než to však udělá, táhne ho něco zpět do hostince. Tam se setká s pomocníkem ďábla, který mu nabízí věčný život, když bude se svojí píšťalou škodit lidem. Krysař nabídku razantně odmítá a opouští vesnici.
Láska k Agnes je silnější než jeho vůle a přinutí ho vrátit se. Nikde ji nemůže najít, a když zjistí, že se ze žalu zabila skokem z vrchu Koppel a její matka se z toho zbláznila, rozhodne se celou vesnici pomocí své píšťaly odvést na okraj propasti hory Koppel. Učiní tak ne pro peníze, které mu měly být vyplaceny, ale ze zármutku ze zklamané lásky. Během tónů jeho písně se ve všech lidech probouzí dávno zapomenuté touhy, a proto ho následují k hoře Koppel, kde ukončí svůj život v propasti s nadějí, že se dle pověsti dostanou do Sedmihradské země , kde je všeho dostatek, pohoda a odpuštění. Krysař doufá, že se opět setká se svou láskou Agnes, jež byla jediná, která během jeho životního putováním v něm probudila city. Ve vesnici zůstane živ jen rybář Jörgen, který vše pochopí až následujícího dne a chce též ukončit svůj neveselý život plný pohany a výsměchu. Před tímto činem ho odvrátí kojenec, kterého nalezne opuštěného a hladového ve vesnici. Jörgen se vydá hledat matku, která by se o kojence postarala.
Narodil se v Pšovce u Mělníka . Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v Praze , kde byl jedním z jeho učitelů Alois Jirásek . Poté dokončil Právnickou fakultu Karlovy univerzity . Po celý život však působil jako novinář a spisovatel . K rozhodnutí nevěnovat se právu došel v roce své justiční zkoušky ( 1905 ).
Od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír . V letech 1910 – 1914 redigoval také časopis Samostatnost .
Za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti ( 1916 – 1917 ) ve Vídni . Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů .
Jeho politická činnost započala roku 1911 , kdy se stal členem Státoprávně pokrokové strany a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve vinohradském volebním okrese do Říšské rady . Roku 1918 se podílel na založení Československé národní demokracie . V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1925 se pak za tuto stranu dostal do senátu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 . V senátu setrval do své smrti roku 1931 . Pak ho nahradil Jan Kapras.
Byl orientován pravicově a nacionalisticky . Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců T. G. Masaryka a Edvarda Beneše . Příležitostně psal do časopisu Vlajka . V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou .
Viktor Dyk byl vášnivým a uznávaným šachistou , členem Českého spolku šachovního. Blízce se přátelil s prvním českým velmistrem Oldřichem Durasem a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v němčině. Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s Richardem Rétim ) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.
Zemřel na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři na chorvatském ostrově Lopud (zátoka Šunj). V této souvislosti je často připomínána jeho báseň Soumrak moře ze sbírky Devátá vlna, kterou podle některých názorů předpověděl svou smrt.
Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech .
Související tituly
Aktuality
