Hraběnka de Charny

Hraběnka de Charny ( 1852 - 1855 ), La Comtesse de Charny ) je dobrodružný historický román francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího . Jde o čtvrtou závěrečnou část autorova románového cyklu Paměti lékařovy (Mémoires d'un médecin), ve kterém je zachycena příprava a počáteční průběh Velké francouzské revoluce v letech 1770 až 1793 . Na rozdíl od ostatních částí cyklu nespolupracoval na tomto románu Auguste Maquet , protože mezí ním a Dumasem začalo docházet ke sporům.

Zdarma

jako e-kniha ke stažení

Alexandre Dumas - Hraběnka de Charny

epub393 kB mobi628 kB pdf3,0 MB

Anotace
O autorovi
Dotaz

V tomto románě líčí autor nešťastný osud krále Ludvíka XVI. , jeho ženy Marie Antoinetty a jejich přívrženců v letech 1791 až 1793 . Poslanec a předseda Národního shromáždění Mirabeau chce královské rodině pomoci, náhle však umírá. Před smrtí pošle královně lístek ze vzkazem „Prchněte“. Král pověří Oliviera de Charny, aby útěk zařídil.

Mezi ty, kteří chtějí zničit monarchii, patří i sedlák Billot, který spolupracuje s Cagliostrem , jenž se po Paříži pohybuje v masce janovského bankéře. Billotova dcera Kateřina se však i nadále schází s Isidorem de Charny, prchá s ním do Paříže a má s ním dítě.

Královská rodina prchá z Francie a dostane se až k městečku Varennes , poblíž německých hranic, zde je však její útěk odhalen. Olivier de Charny se svým bratrem Isidorem do posledního dechu brání královskou rodinu při jejím útěku a Isidor je přitom zabit. Král je se svou rodinou odvezen zpět do Paříže a prohlášen za vlastizrádce. Na scéně se objevují republikáni pod vedením Robespierra a Dantona , kteří chtějí zrušit monarchii.

Olivier de Charny se vrací s králem do Paříže a uvědomí si, že již nemiluje královnu, ale svou ženu Andrée. Jede za ní a prosí ji o odpuštění. Chce se také postarat o Kateřinu a jejího syna. Je však v srpnu roku 1792 zabit při útoku rozvášněného davu, podporovaného republikány, na královské sídlo v Tuileriích . Král je s rodinou internován v pařížském Templu .

Andrée se s pomocí Ange Pitoua podaří získat Olivierovo tělo a pohřbí jej do rodinné hrobky. Když je pak s ostatními šlechtici zatčena, Gilbert zařídí, aby nebyla odsouzena. Andrée však již nechce bez manžela žít, zavolá „Ať žije král“ a je davem ubita. Gilbert jí nechá pohřbít vedle Oliviera a pak na radu Cagliostra, který předvídá Hrůzovládu , odjíždí se synem a s Billotem do Ameriky. Ange Pitou si vezme Kateřinu za ženu.

Je vyhlášena republika , Ludvík XVI. je sesazen z trůnu a po procesu 21. ledna roku 1793 veřejně sťat gilotinou na Náměstí Revoluce . Jeho statečnost v posledních chvílích před popravou mu vynesla úctu mnoha současníků. Cagliostrovo dílo zkázy tak bylo dokončeno.

Alexandre Dumas byl kreolského původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec, divizní generál a hrdina Velké francouzské revoluce Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil ve francouzské kolonii Saint-Domingue (ostrov Hispaniola ) na území dnešního státu Haiti ze smíšeného vztahu markýze Alexandra Davy de La Pailleterie a černošky Marie-Cessette Dumas.

V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj francouzského dramatu . Jeho historická hra z roku 1829 Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour) bylo první romantické drama úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony ( 1831 ) s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu Byronovi a také Věž nesleská (La Tour de Nesle) ( 1832 ) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem ( 1808 - 1882 ).

Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie Augustem Maquetem ( 1813 - 1888 ) roku 1839 , kdy společně napsali drama Bathilde a historický román Rytíř Harmental ( Chevalier d'Harmental ). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku 1857 , kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato Továrna na romány , jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku 1854 , měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá 257 svazků a zahrnuje dramata, komedie , romány, novely , paměti , knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.

Auguste Maquet měl také velkou zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři ( 1844 , Les Trois Mousquetaires ) s hrdiny d'Artagnanem , Athosem , Porthosem a Aramisem . Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády Ludvíka XIII. , byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech ( 1845 , Vingt ans après ) a Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne ( 1847 - 1850 , Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard ), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.

Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas a Maquet byl dobrodružný román Hrabě Monte-Christo ( 1844 - 1845 , Le comte de Monte-Cristo ). K jejich velmi známým dílům patří také trilogie Hugenoti z období náboženských válek ve Francii v 16. století Královna Margot ( 1845 , La reine Margot ), Paní z Monsoreau ( 1846 , La dame de Monsoreau ) a Králův šašek ( 1847 , Les Quarante-Cinq ) a dále cyklus z dějin Velké francouzské revoluce Paměti lékařovy ( Mémoires d'un médecin ), jehož jednotlivými díly jsou Josef Balsamo ( 1846 - 1849 , Joseph Balsamo ), Královnin náhrdelník ( 1849 - 1850 , Le Collier de la reine ), Dobytí Bastily ( 1850 - 1851 , Ange Pitou ) a Hraběnka de Charny ( 1852 - 1855 , La Comtesse de Charny ).

Ačkoliv Dumas vydělal psaním za svůj život značné finanční obnosy, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno Hrabě Monte-Christo postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v Saint-Germain-en-Laye roku 1848 , které muselo být pro nezájem diváků v říjnu 1850 zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů Mousquetaire (Mušketýr) a D'Artagnan , nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku 1840 , rozchod se spolupracovníkem Augustem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž slavnému spisovateli Alexandru Dumasovi mladšímu do Puys , kde také zemřel.

Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románům Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv. román-fejeton . Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.